Začni to dělat!

Když jsem poprvé zvažoval, že bych se mohl zabývat focením nějak vážněji s výhledem že to jednou bude můj hlavní zdroj příjmů, narazil jsem na jeden očividný problém. Totiž skutečnost že dneska má foťák naprosto každý. Někdo má zrcadlovku, někdo kompakt, zbytek lidí má mobil schopný poprat se s mnoha situacemi, které fotografa potkají. A tito lidé produkují neuvěřitelné množství fotek. Fotí naprosto cokoliv a byl jsem si jistý že fotí dobře.

Procházel jsem různé fotogalerie typu 500px, Flickr, nebo Instagram a sledoval fotky. Naprostá většina z nich byla výborná. Uvědomoval jsem si že nevidím všechno a jdu spíš po lepším obsahu. Občas jsem si tedy srovnal pohled na svět třeba na Rajčeti, kde jsou ty pravé dovolenkové výcvaky lidí, kteří ani netuší co mají za foťák a co s ním dělat. Ale stále se mi zdálo že dobrá polovina všech veřejně prezentovaných fotek je dobrá.

Skoro jsem se na focení vykašlal s tím, že to nemá naprosto žádný smysl a nedokážu vytvořit nic, co by tu už nebylo. Aspoň tisíckrát. Poslední myšlenka před tím, než jsem celé focení zahodil, byla zhruba „No tak to budu dělat jen pro sebe, svět se neposere.“ A vzal jsem foťák a šel ven zkoumat, co mi sedne nejvíc.

Od té doby jsem přečetl stovky článků na webu, shlédl nejedno video, přelouskal hromadu knih a vyslechl si kritiku i názor nejednoho fotografa. Zašel jsem na pár workshopů, sledoval pár skutečných fotografů v akci. A hlavně jsem vyfotil hromadu fotek - od „co asi dělá tohle nastavení foťáku“ po „nemohl bych nějak fotkou popsat téma co mi vrtá hlavou?“ Odnesl jsem si z toho hromadu nových informací a rozhodně jsem s tím neskončil. Jsem na začátku a cesta bude ještě dlouhá.

Jedna věc začala být zřejmá docela rychle. Ono slovo „dobrá“ ve větě „polovina všech veřejně prezentovaných fotek je dobrá“ je relativní. Když vrcholem mé tvorby byla lahev piva v hospodě na Instagram, zdála se mi každá fotka na 500px dobrá. O pár stovek fotek a pár desítek knih později není na 500px dobrá skoro žádná fotka. Ne že bych uměl lepší, ale všechno to učení mi ukázalo co na fotce hledat a pojmenovat co dělá opravdu dobrou fotku. Naučil jsem se vnímat věci, které mi dřív byly buďto zcela ukradené, nebo spadaly do kategorie drobných nuancí, které nedokáži identifikovat.

Ice Cream

S každou přečtenou knihou odpadne nějaký fotograf na kterého jsem zpočátku koukal jako na umělce protože se mi začalo zdát, že to zase tak dobře neumí. Stále respektuji lidi, kteří něco umí na jakékoliv úrovní - protože něco dělají a baví je to. Ale odpadávají lidé, které vnímám jako užitečný zdroj inspirace a zkušeností.

Vždycky mě zajímali lidé, kteří umí něco co chci umět já, ale umí to líp. Je to něco jako když se dáš na horolezectví. Dokud stojíš na zemi, jsou všichni lidé kolem stejně dobří. Ti co vylezli na kopec za městem jsou borci. Ale když poprvé vylezeš na horu, najednou jsou zajímaví jen ti co vylezli na ještě větší horu. Už ti co stojí na zemi už v téhle oblasti nemají moc co nabídnout. Nicméně můžou nabídnout zase jiné věci - třeba jak to prodat.

Takže pokud něco chceš dělat, dělej to. Kašli na to co a jak dělají ostatní, protože většina z nich se nikam nedostane. Buďto je to vůbec nezajímá protože věnují svůj čas a snahu jiným věcem, nebo prostě nemají vůli jít za svým cílem dost dlouho. I s minimální ale vytrvalou snahou se dostaneš brzy tam, kam se dostal jen málokdo. Nenech se odradit tím, že to co chceš dělat, už dělal někdo jiný před tebou. Lidí je sice hodně, ale s rostoucími zkušenostmi exponenciálně ubývají. Takže pokud se nedáš a naučíš se něco dobře, zjistíš že na podobné úrovní je jen málo lidí a v pohodě se „vejdou vedle sebe“ protože každý bude dělat svojí práci trošku jinak.