Praha reklamní

Jedna z věcí, které mi na Praze vadí, jsou reklamy. Jsou všude, jsou velké, jsou hlučné a nedá se jim vyhnout. Češi si moc neumí vážit veřejného prostoru a podle toho to vypadá. Mnoho prostor, které by mohly být příjemným místem k životu, připomínají spíš výprodej.

Zatímco vytrvale diskutované kouření obstojně řešil výběr restaurace, nebo pár kroků stranou od kuřáka, reklamy jsou všude a prakticky se jim nedá vyhnout. Reklamy člověk najde kdekoliv od toalet, po volné ulice a náměstí. Jsou v prostorách metra, na zastávkách i na vozidlech MHD zvenku i zevnitř. Jsou na každé druhé lampě, na zábradlí, na chodnících i kolem nich. Jsou i ve školách a v jejich okolí. Obrovské reklamy jsou na budovách kolem ulic. Do nekvalitně zpracované reklamy na ještě mizernější věci a služby jsou často zabalené i symboly jako Národní divadlo nebo Národní muzeum. Některým reklamám už ani nestačí že jen existují, některé se musí hýbat, blikat, vydávat zvuky.

Zatímco cigaretě se člověk zvládne jakž takž vyhnout, reklamy na nezdravé jídlo, nekvalitní pití, na zbytečné služby a další bizarnosti sleduje celý den stále dokola. Nedělám si iluze že handl, kdy je lidem vyměněno krásné a architektonicky povedené divadlo za reklamu na levné podprůměrné auto, nějak přispívá ke kvalitnímu a příjemnému životu. Stojí za zamyšlení jak se změní každodenní nálada a rozhodování lidí když doma fotku rodiny nahradí zdechnila krysy. A přesně tyhle zdechlé krysy visí po celém městě. Tenhle handl není bezplatný — stojí každého z nás něco málo. Trochu pohodlí, trochu klidu a pohody, trochu dobrých rozhodnutí, možná pár týdnů nebo měsíců života.

To co je ve výprodeji není jen zbytečně volná plocha. Jsou to životy všech, kteří v Praze žijí. Prodáváme sebe a svoje životy kterých si nevážíme.

miniseries, photoRadovan Paška