Inspirace

Celý život žiju v domění, že inspirace funguje jen jedním směrem — umožňuje mi se zlepšovat. Žil jsem v domění, že když uvidím lepší práci než svoji, něco si z ní vezmu a moje práce bude lepší. Když vidím horší práci… no, tak nic.

Ale ono hovno! Inspirace funguje obousměrně. Objevil jsem to až s focením. Nejspíš protože u programování je kvalita celkem jednorozměrná veličina, zatímco u focení je to mnohem složitější. V momentu kdy se dá nějaký problém hodit pod stůl se slovy “máš jinej vkus,” jde spousta věcí do sraček. Když dost dlouho koukám na mizernou práci jiných fotografů, zjišťuji že to jde dost z kopce i se mnou. Ať chci, nebo nechci. Ale pokud se držím v lepší společnosti, něco si z ní vezmu a zlepším se. Je náročné pamatovat si cizí práci a nejspíš si pamatuji všehovšudy jen pár desítek fotek, které jsem viděl naposledy, plus pár významných děl. Umění je vytěžit z nich to dobré a to špatné hodit za hlavu. Obzvlášť v období, kdy si člověk není jistý tím, co vlastně dobré je a co ne.

To je nejhorší. U focení ti nikdo neřekne co je dobrý a co ne. Nebo lépe: Zkušení fotografové ti to řeknou. Ale když se zeptáš pěti, stejně nebudeš vědět nic, protože každý považuje za dobré něco jiného. Programování je brnkačka — dobrou práci pozná každý, protože to dobré v ní se dá vyjádřit několika málo požadavky a mírou jejich naplnění. Jenže dobrá fotografie je občas stejná jako špatná fotografie, jen vytvářená dost dlouho, nebo s dost dobrou myšlenkou. Dobrá fotografie je občas taky něco, co dvacet let považuješ za špatnou a pak voila… najednou je to dobrý. Těžko říct proč. Případně je dobrá fotografie něco, co je sice špatné, ale dělá to profláklej fotograf. Sorry, to poslední vlastně platí i u programování.

Tohle dohromady jsou důvod, proč jsem nakonec hodně omezil, koho kde sleduji. Na Instagramu na pár desítek lidí (Instagram sám se snaží abych viděl stěží pět z nich), na Facebooku ještě méně. Co se týče skupin na Facebooku, vystačím si s jednou. Na Flickru taky s jednou. Snažím se sledovat jen lidi, kteří mi něco dají. A skupiny, kde vždycky najdu jen dobrou práci. Takových skupin je jako šafránu. Většina správců se vůbec nezabývá nějakým tříděním a v případě populárních skupin není zárukou ani osazenstvo. Katastrofální jsou pak skupiny pro začátečníky, kde se tleská každé píčovině. Snad v naději, že to autora podpoří ve focení. Bohužel už bez snahy ho usměrnit ke kvalitnímu focení.

Skončil jsem u myšlenky, že je lepší vidět pět fotek měsíčně, než tisíc a těch pět tam hledat. I za cenu že nějaké fakt dobré fotky prošvihnu. Je sice náročné si ospravedlnit výběr kvalitních fotografů, ale sledovat všechny je cesta do pekel.

opinionRadovan Paška