Farmářské trhy

Na začátku roku jsem si vymyslel fotografické minisérie. A už po pár dnech se ukázalo, že to byl hodně dobrý nápad při jehož realizaci se asi leccos naučím. Stačilo pár fotek — níže je druhá minisérie — aby mi došlo jak moc se liší vytváření a zveřejňování minisérií od sdílení jednotlivých fotek.

Focení

Zatímco jednotlivé fotky jednoduše vyfotím a doma protřídím a upravím, přístup k sérii musí být nutně úplně jiný. Zatím jsem objevil dva způsoby, jak minisérii vytvořit. Tím prvním je vyfotit několik fotek na nějaké téma a následně vymyslet, jak je seřadit. Fotky se neodvíjejí na základě nějakého příběhu, ale ten příběh naopak musím uměle vytvořit. Druhou možností je zachytit existující příběh.

V obou případech není od věci mít rozmyšlený alespoň koncept ještě před pořízením první fotky. Umělý příběh je sice pružnější a leccos lze vykouzlit až doma, ale přesto předem vymyšlené téma pomáhá i při focení. Pomáhá především v orientaci mezi tím co fotit a co ne. U příběhu skutečného je to už nutnost. Asi není nic horšího než přijít na akci a teprve pak začít vymýšlet co dál. To je pak jako přijít na film po první půlhodině — sice to nejdůležitější teprve budou promítat, ale seznámení s postavami a jejich pohnutkami je zpravidla ztracené. A co není vyfocené, to už bude navždy chybět.

Třídění

I u třídění jsem narazil na odlišnosti velmi záhy. Už před delší dobou jsem se naučil nechávat fotky trochu odležet. U jednotlivých fotek je dobré se oprostit od emocí, které na fotce nejsou — například od radosti z toho že se záběr povedl. To divák nikdy neuvidí, protože to je jen v hlavě fotografa. U sérií je to ještě složitější, protože je potřeba nejen nechat odležet víc fotek, ale je také potřeba zjistit, zda ty obrázky vypráví to co vyprávět mají. Pro mě je ovšem dost těžké hledat na fotkách příběh, který jsem zažil, ale ty fotky ho nutně vypráví trochu jinak. Musím schovat někam hluboko to co jsem sám zažil a následně zkusit zjistit co je na těch fotkách doopravdy. A následně to srovnat s vlastním (zahrabaným) zážitkem. Lidský mozek bohužel všechno co potká nějak interpretuje — a to vždy v kontextu vlastních zkušeností a emocí. Je docela těžké zkoušet interpretovat fotky bez části vlastní osobnosti. Možná časem přijdu na to, že to není potřeba.

Kromě samotné interpretace fotek je také potřeba aby fotky nějak navazovaly. Vizuální a kompoziční soudržnost se zdá být podstatnou součástí série a je to jedna z věcí, jejíž absence mi hodně vadí na pracích jiných fotografů. Například zcela nelogicky upravené nebo vyfocené fotky uvnitř reportáže ze svatby mi dokáží zkazit celý dojem. Nemusí však nutně jít o zcela shodné fotky, naopak nějaká změna se čas od času hodí. Jen je potřeba aby taková změna měla nějaký důvod a nějakým způsobem podporovala sérii jako celek místo toho aby ji rozložila na prvočinitele.

Sdílení

Jedna fotka je jedna fotka, tu nasdílím a je to hotové. Ale sérii musím sdílet podobně jako jí fotit — postupně. Pokud se mi jedna fotka přestane líbit, k jejímu stylu a tématu se už nemusím nikdy vrátit. Pokud se mi ale přestane líbit série, nezbývá mi než si to vyžrat a nasdílet i zbytek fotek. V mém pojetí je to sice jen několik málo snímků, ale i to stačí k tomu abych si vychutnal sdílení fotek za kterými si nestojím. Což souvisí s nedůsledností u předchozího bodu. Poslední dny se mi tak stává, že se mi fotky v sérii rozležely v hlavě, začaly mi připadat úplně špatné (zase jsem si někde něco chytrého přečetl) a teď každé ráno trpím když sdílím hnusné fotky. Ale nechat sérii nakousnutou je ještě hloupější a snažím se tomu za každou cenu vyhnout.

Závěr

Přejít od jednotlivých fotek ke krátkým sériím se mi jeví jako podobný krok, který jsem udělal jako programátor když jsem přestal zkoušet malé skripty a přešel jsem k realizaci většího a smysluplnějšího projektu. Není to snadné a zpočátku jsem toho litoval, protože se zdálo, že dělat malé nahodilé kousky stačí na všechno. Nakonec jsem za to rád. Naučil jsem se spoustu nových věcí a nakonec i pochopil, že je to jediná cesta jak vytvořit něco, nějakou hodnotu.

miniseries, photoRadovan Paška