Bezbarvá fotografie

Do doby než jsem narazil na článek popisující osobní zkušenost s aphantasii mě nikdy nenapadlo že lidi mohou fungovat úplně jinak než jsem zvyklý.

Začnu trochu oklikou, ale brzy se dostanu k tomu jak upravuji fotky. A zkusím najít i pár příkladů.

Věděl jsem že někdo má lepší představivost, někdo horší, ale nikdy mě nenapadalo že u mnoha lidí funguje diametrálně odlišně. Začalo mi to trochu vrtat hlavou a snažil jsem se najít všechny důsledky, které to má. Po nějaké době jsem se — jako vždy — dostal až k fotkám.

Proč?

Nějakou dobu jsem přecházel mezi barevnou a černobílou fotografií. Barevné foto mi připadá jako výzva protože je náročné zachytit zajímavou scénu tak, aby i barvy byly správné. Je přeci jen snazší vyfotit scénu kde jediné co je vidět jsou tvary a obrysy, než tutéž scénu kde na pozadí je ještě rudé auto které přebíjí hlavní motiv. Černobílá fotografie se mi zdá jednodušeji realizovatelná. Ale kromě realizace mě na černobílé fotografii lákalo ještě něco. Něco co jsem se snažil několik let najít a pojmenovat. Úvahy o aphantazii mi to pomohly najít. Černobílé fotky si pamatuji podstatně lépe.

Všechno co si chci zapamatovat si musím popsat protože můj mozek si neumí představit věci které jsem někdy viděl. Ale umí zrekonstruovat něco, co jsem sám pro sebe popsal. A černobílá fotka je snadněji popsatelná — je to realita ořezaná na dřeň. Pokud je fotka dobrá je jasné co je jejím předmětem a všechno ostatní ustupuje do pozadí. Tak jsem se dostal k černobílé fotografii. Dokonce i soukromé fotky nechávám jen černobílé.

Jak?

Používám Sony a6000, což je klasická bezzrcadlovka. Fotí to do RAWu, který obsahuje barvy tak, jak je „viděl“ foťák. Pokusím se ti ukázat můj osvědčený postup pro získání černobílé fotky z barevného RAWu. A to konkrétně za pomoci Lightroomu.

Importovaný RAW

Protože bych rád zachoval kontext, nebudu popisovat výhradně převod do černobílé, ale i všechny ostatní obvyklé úpravy fotek. Hlavně protože jeden krok sám o sobě nemá příliš význam a rád bych zachoval kontext úprav. Úpravy provádím vždy od nejdůležitější po tu nejméně důležitou.

Ořez & narovnání

První dvě úpravy, které mé fotky potkají, jsou úpravy orámování vyfocené scény — ořez a narovnání. Pořadí volím spíš náhodně protože často je potřeba je několikrát zopakovat obě aby fotka vypadala jak má. První popíšu ořez: Úpravu dělám proto, abych na výsledné fotce měl jen to co tam chci mít. Při pohledu na fotku postupuji od krajů k hlavnímu předmětu — typicky člověku — a sám sebe se ptám jestli to tam je potřeba. Pokud si řeknu „ne“ nebo „kdoví“, jdu dál. Fotografii oříznu v místě, kdy jsem si už jistý že je na ní jen to, co tam být má. A nic navíc.

Důležité při ořezu je sledovat co je na okraji výsledné fotografie. Je vhodné vyhnout se přepůlení výrazných věcí a hlavně lidí. Nikdy nepůsobí moc dobře když je na okraji rámečku malý kousek čehosi, nebo například vznášející se ruka, hlava, nebo půlka člověka. Půlení lidí a věcí se nelze vyhnout, ale je vhodné aby to neodnesly předměty které divák uvidí mezi prvními.

Ořez

To že neumím držet foťák rovně je můj problém, ne diváka. Proto následuje narovnání fotky. Neupravuji perspektivu, ani soudkové zkreslení způsobené objektivem s krátkým ohniskem. Fotografii rovnám převážně podle svislých věcí v blízkosti hlavního předmětu. Poslouží lampy, okna domů v pozadí, případně stromy. Důvod pro rovnání podle svislých a ne vodorovných linií je jednoduchý: Vodorovné linie jsou na fotce vodorovné jen když se fotí kolmo zpředu, případně jsou velmi vzdálené (vodní hladina na obzoru). Při focení ze strany přechází v diagonály podle kterých se rovina určuje špatně. Svislé linie jsou při focení ve městě podstatně stabilnější, protože jsou obvykle velmi blízko roviny, ve které se pohybuji já — nejsou ani příliš vysoko, ani příliš nízko.

Narovnání

Důležité je i rovnat fotografii podle linií v blízkosti hlavního předmětu v případě že je fotografie zkreslená a není možné mít rovně všechno najednou — týká se to například soudkového zkreslení některých objektivů. Pokud je například klíčová osoba na fotce vpravo, je dobré narovnat ji a přitom nechat levou stranu fotografie „padat“. Pokud je na fotce víc klíčových prvků, je dobré najít nějaký kompromis podle jejich vizuální váhy. Čím významější prvek fotografie, tím spíš by měl být rovně. Zatímco méně významné prvky mohou být zachycené „méně správně“.

Odbarvení

Po úpravě toho co je uvnitř rámečku přichází na řadu úprava barev. Nebo spíš odbarvení. Sice je nejjednodušší použít desaturaci a posuvník zarazit o nulu, ale výsledek je taky snad nejhorší možný. Obvykle je taková fotka nudně šedá a nevýrazná. Raději používám Treatment: Black & White na panelu Basic a následně Black & White Mix, který je v panelu Lightroomu k nalezení jako třetí možnost na panelu HSL / Color / B & W. Tahle kombinace umožňuje nejen fotku odbarvit, ale také určit jak budou jednotlivé odstíny zesvětlené nebo ztmavené.

Black & White Mix: Převod jednotlivých barevných odstínů do odstínů šedé

Preferuji zesvětlení odstínů blízkých barvě pleti zatímco ztmavení všeho ostatního. Důvod je jednoduchý — na mých fotkách jsou lidé důležití a toto nastavení prosvětlí tváře osob a rysy v nich. Pro diváka je pak výraz lidí na fotce čitelnější. Poměrně často pak ještě světlost některých odstínů měním tak, aby fotografie vypadala podle mých představ. To se týká případů kdy je na fotce park, velká travnatá plocha (snažím se aby zeleň vypadala dobře a nebyla příliš tmavá), nebo někdo v reflexní vestě (tlumím oranžovou a zelenou aby dotyčný na fotce nepoutal tolik pozornosti).

Světlo: Hlavní motiv

Další krok v úpravě fotek je méně důležitý než ten předchozí. Je sice potřeba pro celkový dojem z fotografie, ale na rozdíl od převodu do černobílé už není nezbytně nutný. Následují úpravy světlosti a kontrastu snímku a tím se vracím na první panel Lightroomu — je pojmenovaný Basic.

První je úprava expozice. Ačkoliv se často doporučuje sledovat histogram (ten graf vpravo nahoře), tuhle úpravu dělám vyloženě podle citu. Snažím se aby fotka byla taková, jaká si myslím že by měla být. Dávám si pozor na to aby věci, které mají být zřetelně vidět a jsou předmětem fotografie nebyly ani příliš tmavé (divákovi zmizí detaily), ani příliš světlé (komplet bílá tvář osoby). K tomu co je v okolí hlavního motivu se vrátím později. V presetu mám nastavenou expozici +0.25, protože to mi vyhovuje u naprosté většiny fotek.

Basic: Expozice, kontrast, světla a stíny, bílý a černý bod

Zatímco u barevné fotografie s kontrastem zacházím velmi opatrně, u černobílé mi připadá že je celkem jedno co s tím udělám. Hodnota +30 je v mém presetu a používám ji prakticky na všechny fotky. Výjimečně putuje posouvník kontrastu ještě dál — k hodnotám kolem +80. Vyšší kontrast se týká typicky spíše abstraktních „mazanic“, kde je potřeba aby bylo jasně oddělené popředí od pozadí. Většinou je na takových fotkách stín osoby ve sluncem zalitém okolí.

Basic: Úprava expozice, +0.70

Stejně jako u expozice, i u úpravy kontrastu sleduji především hlavní motiv snímku. Cílem je aby vizuálně vystupoval nad své okolí, ale zároveň aby nebyl znehodnocený. Velmi vysoký kontrast například nedělá dobře tvářím na fotkách — příliš velké rozdíly ve světlosti rysů tváře nepůsobí na diváka nejlíp.

Světlo: Okolí

V předchozího kroku jsem ostřížím zrakem sledoval hlavní motiv fotky, u tohoto kroku půjde spíše o to co je kolem. Ačkoliv na hlavní motiv bude lepší nezapomínat ani tady.

Světla a stíny — v Lightoomu posuvníky Highlights a Shadows — obvykle posouvám do záporných hodnot: -32, respektive -23. Důvod je jednoduchý, ačkoliv dost nevědecký: Líbí se mi to tak u většiny fotek. Nicméně občas to nevyjde a hlavní motiv potřebuje kontext, který se s takovým nastavením topí v temnotě. Pak je na čase do obvyklého nastavení sáhnout a stíny vytáhnout naopak do kladných hodnot. Obvykle posuvníkem pomalu posouvám doprava tak dlouho, než je na fotce vidět všechno potřebné. S posuvníkem světel hýbu mimo zmíněnou hodnotu ještě méně často a dělám to obvykle když velkou část snímku zabírá obloha, která je díky předchozím změnám přesvětlená. Velká bílá plocha příliš tahá pozornost od hlavního motivu a navíc z ní bolí oči. K tomu všemu nebe přeci jen vypadá lépe když je na něm vidět struktura mraků.

Basic: Úprava bílého bodu, +93

Následuje krátký pohled na histogram, doprava nahoru. Na grafu jsou vlevo tmavá místa fotky a vpravo světlá místa. Čím výš sahá graf nad daným místem, tím víc pixelů na fotce je. Pokud je například „kopec“ na grafu vlevo, je tam hodně tmavých míst. Nyní mě ovšem zajímá jestli graf sahá až ke krajům. Pokud ne, černý a bílý bod mi pomůže to napravit. V Lightroomu to ovládají posuvníky Blacks a Whites. Jak název napovídá, první posuvník natáhne graf vlevo, druhý vpravo. To že graf nesahá až ke svým okrajům značí že snímek nevyužívá možný dynamický rozsah a já mám ještě šanci s tím něco málo udělat. Obvykle taková situace znamená že černá místa na fotce jsou šedá a bílá jsou taky šedá. Pomocí posuvníků graf natáhnu ke krajům, když to jde.

Pomocí černého je možné i ještě víc ztmavit tmavá místa na snímku. Pro bílý bod platí totéž naopak. V zásadě tak lze úmyslně vytvořit zcela černá nebo bílá (přepálená) místa bez detailů. Můj oblíbený preset obsahuje hodnotu -21 pro černý a +35 pro bílý bod. Výjimku obvykle dělám když mi připadá že je na fotce málo černých míst pro vytvoření rovnováhy s těmi světlými. Druhou výjimkou — na opačné straně grafu — je mlha která obvykle má být šedá i když to vytvoří prázné místo na pravé straně histogramu.

Poslední posuvník na panelu Basic, který bych rád zmínil je Clarity. Což netuším jak se překládá do češtiny, ale slouží to k potlačení nebo zdůraznění detailů na fotce. Stejně jako u ostatních posuvníků je lepší spíše méně (blízko nuly) než více a použít jej jen k doladění vzhledu, nikoliv pro kompletní změnu. Sám používám hodnotu +15 a prakticky nikdy ji neměním. Nemám důvod.

Viněta

Jako poslední příjde na řadu viněta. Vinětace je zesvětlení nebo ztmavení okrajů fotky. Úprava je dostupná v panelu Effects. Používám lehké ztmavení proto, aby se snímek směrem ven od hlavní scény trochu ztrácel a lépe vedl oči opačným směrem — dovnitř. Snažím se aby to byl tak slabý efekt, že jej divák (často) nepostřehne. Je to ovšem hlavně doplněk, protože pokud divákovy oči nevede dobrá kompozice, je všechno ostatní naprosto zbytečné.

Effects: Přidání viněty

Závěrem

Všechny úpravy musí mít smysl a musí dávat dohromady kýžený celkový dojem z fotky. Lomcovat posuvníky bez rozmyslu a doufat že z toho vypadne lepší fotka je naivní a výsledek je vždy tragický.

Při hledání kýžených výsledků mi pomohly veřejné fotogalerie jako 500px, Flickr, nebo Facebook a tamní tématické galerie nebo výběry. Procházel jsem je tak dlouho, až jsem našel zhruba deset fotek, které byly upraveny tak, jak jsem si představoval že bych chtěl upravit ty svoje. Následně jsem na ně hodiny koukal a přemýšlel, jak asi autor dosáhl toho či onoho efektu. A pak jsem chodil s foťákem, zkoušel udělat podobné fotky za podobných světelných podmínek a doma je upravit do podobného vzhledu. Je to dost mravenčí práce, ale není nemožná.

Když jsem byl blízko svého cíle, zkoušel jsem jeden posuvník za druhým. Vždycky o pár čísel na jednu a na druhou stranu a sledoval jsem, jestli se fotka mění správným směrem. Obvykle jeden posuvník nestačí, takže je důležité vnímat „vektor změny“ spíš než doufat, že to posunu ještě trochu a bude to hotové. Většina i docela výrazných úprav fotek je realizovaná malou změnou hodnoty mnoha nastavení. Nemá tedy vůbec smysl zkoušet změny v maximálním možném rozsahu — spíše jen trochu a pozorně sledovat, co to s fotkou dělá. A pak různé změny kombinovat. Po nějaké době člověk přijde na to, jak se různé změny vzájemně ovlivňují a konečně se dokliká k tomu, co celou dobu chtěl.