Akceptuj chaos

Crosswalk

Vždycky jsem se snažil, abych všechno v životě měl pod kontrolou. Od sebe samotného po okolnosti běžného dne. Je to docela fuška, ale práce programátora je zdánlivě uspořádaná a ukazuje, že je možné kontrolovat značné množství věcí. Zpočátku jsem se se stejným přístupem vrhnul i na focení. A dalo by se říct, že setkání s realitou bylo velmi překvapivé.

Into the Night

Při focení momentek v životě cizích lidí - ať už jde o street fotografii, nebo o svatby - nejde naplánovat zhola nic. Lidi si dělají co chtějí, počasí také a ani to světlo není nijak extra předvídatelné. Všechno se stává samo o sobě a já s tím nemůžu dělat nic.

Postupem času mi došlo, že to je vlastně výhoda a nechal jsem ať se věci dějí tak, jak se jim chce. Naučil jsem se co zhruba lidi dělají, kde to dělají. Naučil jsem se kdy je přibližně jaké světlo a co můžu čekat od počasí. Naučil jsem se být připravený až se něco stane. Naučil jsem se zmáčknou spoušť nebo si jen užít zajímavý moment místo toho, abych se snažil vymyslet co bude za hodinu.

Focení je pro mě uklidňující protože můžu vypnout. Myslím na to jak mám nastavený foťák a jaké zhruba fotky z něj polezou. Ale co se děje kolem, to nechávám plynout. Odpadlo množství starostí s plánováním a snahou plány ovlivnit. Místo toho mám čas a sílu si prostě jen užít to, co se tak nějak naplánovalo samo.

Fotit na svatbě, která je pro někoho životní moment, je docela stres. Nechci to podělat. Ale zároveň je to úplně jiný typ stresu než na jaký jsem zvyklý od programování. Místo snahy ovlivnit všechno, co se stane další půl roku, jen sleduji dění kolem sebe a snažím se být u všeho podstatného. Je to stres a zároveň skvělý odpočinek.

Tram Stop

Pomalu začínám chápat, proč každý druhý programátor, kterého znám, ve volném čase fotí.